Jsou dva druhy matek: profesionálky a amatérky. Ke kterým myslíte, že patřím já? Ano, uhodly jste. Jsem frontmanka všech amatérek, která se učila rodičovství stylem pokus – omyl.
Jediná odborná kniha, již jsem přečetla v těhotenství, nesla název What to Expect when You’re Expecting (Co čekat, když jste v očekávání). Teoreticky jsem měla všechno zmáknuté a pod kontrolou. Až do porodu. Od toho okamžiku jsem pod kontrolou neměla už vůbec nic. Nikdo mě například nepřipravil na to, že od tří let věku dítěte matka není bůh, ale obtížný hmyz, vůči kterému se musí potomek vymezit slovíčkem „ne“. Cokoli po něm chcete, udělá pravý opak. Jako například při školkovém focení. Na všech fotkách se moje dcera mračí jako Wednesday Addams, ta šílená holka z Addamsovy rodiny. Proč má totální „resting bitch face“? Jen aby mě naštvala, protože jsem ji ráno před focením nabádala, ať se usmívá, aby jí byly pěkně vidět zoubky. To, že se fotkami ze školky nikde nechlubíme, je vlastně prkotina v porovnání s tím, co mi provedla o pár let později.
Stály jsme na refýži plné lidí, když náhle upřela zrak na můj obličej a pěkně nahlas pronesla: jé, mami, ty máš knír! Asi padesát lidí se od srdce zasmálo. Myslela jsem, že jsem dosáhla samého dna trapnosti, ale mýlila jsem se. Za pár dní jsme byly na návštěvě u její spolužačky. Znáte to, holčičky si hrají, matky řeší diety a chlapy. Snažíte se zapadnout a nedat na sobě znát, že byste raději byla někde jinde a s někým jiným. Druhý den mi volá maminka oné spolužačky: Dana mi říkala, že Kristýnka říkala, že máma (jako já) říkala, že máme hnusnej byt. Tadadadá! Krve by se ve mě nedořezal. No jo, asi jsem něco takového zahlásila po cestě domů, ale copak to, proboha, to dítě musí vyzvonit ausgerechnet Daně?
Podobných infarktových stavů mi moje milovaná dceruška přichystala za svůj šestadvacetiletý život nespočet. Dnes už mě neztrapňuje, protože se odstěhovala (konečně!). Ale musím se vám k něčemu přiznat: mně se po ní stýská. Strašně moc. A ty její hlášky o nemožné matce mi taky chybí… Každopádně moje představy o mateřství se od reality lišily asi tak jako Petřín od Eiffelovky a podobně to mají i naše kolegyně, jejichž příběhy si přečtete zde. Věřím, že vás pobaví a možná se v některých situacích samy najdete. Napište nám na [email protected], jak se vaše mateřská realita vzdálila od představ, ať víme, že v tom nejsme samy. Těšíme se na vaše dopisy!
